január 2008 | MgA. Jaroslav ŠŤASTNÝ, Ph.D.: Zamyšlení nad „Kvintový projektem“ SMB | HF, JAMU, Brno, ČR

Kvintový koncert je mimořádně zajímavým pokusem o prezentaci soudobé hudby poněkud odlišným způsobem. Tuto snahu je třeba pochválit, protože právě oblast zprostředkovávání soudobé hudby je všeobecně zanedbaná – myslím tím ve srovnání s pop music, která prostřednictvím médií zcela ovládá posluchačskou obec. Právě pop music, kdy je samotný autorský vklad ze zásady velmi nízký, má vysoce rozvinutou onu druhotnou sféru, tj. přenos díla ke konzumentovi – v tom je její síla! Zdůrazňuji slovo konzument, neboť v popu zdaleka nejde jen o poslech.
Je zcela na místě se touto problematikou zabývat i v tzv. „vážné hudbě“, kde je – zejména v oblasti soudobé tvorby – všeobecně zanedbávána. Přitom ale nese velký díl odpovědnosti za malý posluchačský dopad této tvorby.
Tradiční instituce konvenčního koncertu je dědictvím devatenáctého století a neodpovídá dnešním podmínkám. Do značné míry funguje více jako symbol určité „kulturnosti“ než jako zprostředkování poslechu nového díla. Řada soudobých skladeb působí v tomto prostředí nepatřičně, neboť požaduje soustředěný poslech, zatímco obecenstvo, které chce jen svůj „plezír“, se tím cítí obtěžováno…
Předvedená akce měla za úkol prezentovat šířku současné skladatelské scény na Slovensku a tento záměr se určitě zdařil. Zadání krátkých skladeb pro pevně stanovené obsazení je vhodnou a osvědčenou formou pro takovýto účel. Také chronologické řazení autorů poskytlo – sice zkratkovitý, ale vcelku reprezentativní – přehled směrů kompozičního myšlení na Slovensku. Největším kladem této prezentace byla vysoká interpretační úroveň – všichni interpreti se zhostili svého úkolu na výbornou a podali vybraná díla zaníceným a přesvědčivým způsobem. Je to zároveň důkazem, že Slovensko dnes disponuje v oblasti reprodukčního umění značným potenciálem, který stimuluje místní tvorbu a je pro její propagaci tou nejcennější devízou.
Koncert byl ozvláštněn informativní projekcí, která představovala jednotlivé skladby a jejich autory. Formou ankety zde byly prezentovány jejich názory a estetické postoje i další doplňující informace. Oproti tištěnému programu však toto médium na sebe strhává mnohem větší pozornost. Tištěné údaje je možno přečíst si kdykoliv, kdežto promítané publikum ovládají. Proto je třeba věnovat mnohem větší pozornost jejich výběru. Zatímco vstupní informace (název a základní idea skladby) pomohly nastolit vhodnou atmosféru, doplňující informace (studia, úspěchy, ocenění atd.) již působily spíše rušivě.
Přesto je myšlenka audio-vizuální prezentace nových skladeb podnětná a zaslouží si rozpracování. Dovedu si představit, že například krátký filmový záběr s výpovědí autora by mohl vhodným způsobem připravit publikum pro uváděné dílo. Během samotného provedení by však promítání mělo přestat – nebo by bylo třeba najít takový druh obrazu, který poslechový zážitek spíše zesiloval než jej snižoval na úroveň jakéhosi „soundtracku“. To už by však bylo pole působnosti pro filmové dokumentaristy anebo pro režijní představy skladatelů samotných.
Uvedený pořad s kvintovými inspiracemi měl víceméně charakter jakéhosi firemního katalogu nabízejícího vzorky zboží. Bylo by však možné představit si i pořady monografické (filmový dokument o konkrétním autorovi spojený s živou hudbou) nebo konfrontační (prezentace dvou – tří autorů, zastávajících rozdílné či příbuzné estetické pozice. Mohla by to být i konfrontace současného autora s historickým, vrhající nové světlo na oba! ). Zde by byla vskutku šance vytvořit takovou formu prezentace hudby, jaká by byla schopna oslovit i současného nezaujatého diváka.
Kvintový projekt je (doufejme!) první vlaštovkou ohlašující změnu v pojetí koncertního provozu.

MgA. Jaroslav Šťastný, Ph.D. (HF JAMU, Brno, ČR)